Můj příspěvek
Znáte ten pocit, když někdo Vám blízký zemře.., odejde z tohoto světa a vy si uvědomíte, že jej už nikdy nespatříte..? Že již nikdy nevezmete jeho ruce do svých..? Není to sobectví.., to že byste chtěli vrátit ty chvíle, kdy jste se společně smáli.., kdy jste seděli třeba vedle sebe na gauči a opřeli jste se jeden o druhého.. Když odejde.., vše toto zmizí.. Myslela jsem si, že pláč pomůže, že odplaví smutek, ale ne.. Smutek zůstane, jen čas už tyto vzpomínky nechá trochu vyblednout.
Láska nekončí ani po smrti.
Zažila jsem v domě paní Ireny zvláštní druh energie.. Teplo, lásku, krásu.. Její manžel odešel před pár dny, ale jeho duše v tom domě stále zůstávala. Cítila jsem jeho přítomnost a bylo to krásné.. Čekal na ni.. Jeho žena, paní Irena následovala svého muže. Než naposled vydechla usmála se.. Byla šťastná, že na ni čeká.. A když umřela v tom pokoji se něco změnilo. Jejich duše odešli..